tesar.az.montaze@centrum.cz

Místo pro Vaše kontaktní údaje.

SMUTNÁ















 

Bude tomu již neskutečných 9 let, co jsem se s manželkou rozhodli pořídit si nějakou takovou menší víkendovou chatičku. Oba jsme  vyrůstali v rodinném domku se zahrádkou a tedy bylo naším přáním pořídit něco , kde by se tato naše rýpací záliba stala opět skutečností. Náš společný požadavek byla lokalita , přesněji Jižní Čechy, pro manželku coby účetní byl požadavek na klidné místo s možností houbaření nekompromisní. Mě samozřejmě napadla otázka – bude tam kde chodit na ryby  a naší dobrmance –tehdy ještě Ambře to si myslím bylo šuma- fuk.? Dříve jsem byl zvyklí na větší a velké vodní plochy, to jen pro upřesnění toho co následuje.
 
Po několika neůspěšných návštěvách různých objektů jsem již ani nedoufali , že se něco vhodného pro nás najde.Buď to bylo daleko od vody, nebo lesa, nebo zas až moc blízko lidí. Jako jeden z posledních pokusů jsem si vybrali nemovitost asi kilometr od obce Sepekov. Dřevěná chatička na návrší v úrovni hráze přilehlého rybníka měla svůj kouzelný náboj hned od počátku. Pár sousedních chat kolem, ale v dostatečném odstupu, aby si člověk mohl povídat a při tom to neslyšela celá vesnice, prostě paráda. Manželce se to moc líbilo a rozhodně prohlásila, že to je ono ! Můj zájem byl velice ochablý po zjištění, že cca 30 ha rybník začínající 30 metrů od chaty je soukromý a chovný. Pak jsem si uvědomil, že musí mít nějaký odtok, a začal pátrat, kde že by to asi mohlo být. Tenkrát ještě byla kolem celé hráze neproniknutelná džungle roští a nebylo snadné se něčeho dopátrat. Posléze, když  jsem zjistil o jaký revír, že se to jedná  jsem opět moc nadšen nebyl. Nic neříkající mimopstruhový revír Smutná   s délkou 15 km a objemem 5 ha . Ale tehdy jsem se rozpomněl, když nás táta brával sebou na ryby na říčku Skalici a Lomnici, jednalo se sice o říčky v pravém slova smyslu, ale i tam jsem objevily spousty hlubokých lagun a výskytem snad všech druhů ryb, které jsem v té době znal.
Po informaci od teď již bývalých majitelů, že sice nějaký ten rybář párkrát za čas projde kolem , ale jestli a jaké chytá ryby, že nevědí jsem se rozhodl řádně prozkoumat tento teď již můj revír.Po projití mého asi kilometrového nejbližšího úseku jsem našel pár velmi zajímavých míst, ale jedno tutové. Nádherná laguna o rozměrech hřiště na malou kopanou .Jak jsem již předeslal nejmenší vody na které jsem kdy chytal, byla výše zmiňovaná Lomnice a Skalice, ale tomu již bylo drahně let. Tedy jsem vyprášil ze všech aktivních mozkových závitů jak a na co jsme v té době chytali.
Dlouhé pruty nepřicházely v úvahu, neboť břehy byly obrostlé opravdu dokonale. Pořídil jsem si proto dva 270 cm dlouhé dvoudílné pruty s gramáží 40-80g od fa. Albastar, od táty vyfasoval před špičkové policajty, které už se v mé výbavě nenacházeli a vyrazil na šupinaté kamarády. Nutno dodat, že jsem přemýšlel i o fedeerech, ale jak už jsem se zmínil, museli by mít tak do 3 metrů a ty moje měly 12ft a 13ft a to nepřicházelo v úvahu. Po pár prvních sporadických vycházkách k vodě ( moc jich nebylo, jelikož má drahá polovička si začla vymýšlet různé úpravy a vylepšení našeho nového přechodného bydliště a nutno dodat, že jich nebylo málo a odpovědět jí formou známého  vtipu „ Tak to udělej , kdo ti v tom brání „ není můj styl ) a zastavení pár rybářů, ze kterých jsem se snažil vytáhnou na co chytají, kde a jaké jsou tu největší ryby , jsem zhruba zjistil obsádku mého úseku říčky Smutná.
Je třeba říct, že Smutná nebyl v tu chvíli příhodný název, neboť to co jsem zjistil mě katapultovalo k zvýšenému úsilí ve zvelebování naší chatičky a tím pádem i častějšímu a většímu počtu víkendových návštěv. Samozřejmě, že svůj čas jsem se snažil spravedlivě rozdělit mezi přestavbu chaty a lovem ryb, dovedete si jistě představit, že to bylo dělení vskutku královské, zvlášť pokud se mnou z důvodu pracovních povinností víkend netrávila manželka. Obsádka byla velmi různorodá a dá se říct, že kromě žraloka tam bylo snad úplně všechno. Svou zásluhu na tom měl samozřejmě i rybník , který se nacházel nad chatou a dostal dle svého tvaru přiléhavý název Chobot.
 
 Tedy Chobot byl chovný a jeho násada se skládala převážnou většinou z kaprů, bílé ryby, candátů a z horního přítoku, který je pstruhovým revírem sem občas nějaký ten salmoid také zavítal. Čap z tohoto rybníka pamatoval, ještě doby , kdy byli Hradčany ze dřeva a tak se stávalo, že pří podzimních výlovech a za pomoci alkoholem posilněných rybářů se stalo, že né všechny ryby byli odvezeny do sádek.  Postupem času jsem se spřátelil s okolními sousedy a zjistil jaké, že úlovky tu pamatují. Nebyl prý problém chytil dvacet štik za den či pět, šest kapříků v tržní váze. Moje úlovky se skládaly z poměrně širokého sortimentu, ať už nádherně placatí kapři, loupeživý okouni, slizcí hadi, stříbřité plotice a tloušti či nádherně vybarvení líni. Takto vypadal každý můj víkendový pobyt . Ale jak se říká nic netrvá věčně.
Všichni si velmi dobře pamatujete na pozdní léto roku 2002, kdy naší krásnou republiku zasáhla takzvaná stoletá voda. A bohužel nevyhnula se ani  této nádherné říčce na jihu Čech, mé chatičce a bohužel ani naší dobrmance Ambře, která již honí slepice v jiném životě . Tedy ona by se asi vyhnula, ale znáte to neštěstí nechodí po horách , ale po lidech. Jak jsem již předeslal, přepadová hráz rybníku byla velmi stará a česla se ucpala připlavanými větvemi trávou a vším co sebou posbírala teď už pořádná řeka na cestě od svých pramenů.  Na druhé straně hráze stál bývalý mlýn a trvalý příbytek mého souseda, který tam měl umístěnu malou vodní elektrárnu a z bývalého náhonu odtok zpět do řeky. Kvůli ucpaným česlům začala neuvěřitelně rychle stoupat voda v rybníce a po informaci, že se někde nad ním protrhl další rybní a tedy hrozilo přelití a možné protržení hráze rybníka Chobot právě v místě , kde měl soused již zmiňovaný náhon na elektrárnu , tehdy bylo rozhodnuto z vyšších míst uměle probagrovat hráz rybníka a umožnit tak bezpečný odtok vody. Štěstí v neštěstí bylo, že má chatička byla umístěn nad hladinou vody a tedy ač zpustošila pozemek kolem , sebrala cca 50m měsíc starého plotu a odnesla sebou většinu stromů a porostu z hráze rybníka, chatička jako taková vydržela a krom poškozené střechy od padajícího stromu neutrpěla žádné větší škody. Jak dopadl rybník a samotná říčka vám asi nemusím sáhodlouze vysvětlovat, kdo něco podobného zažil jistě mi dá za pravdu když prohlásím – Nikdy více !  Ale řeči se vedou a řeka teče dál. Na řadu přišla otázka „ Co s tím bude dále „
 Kupodivu se věci již další rok započaly hýbat tím správným směrem. Bylo rozhodnuto, že rybník projde komletní  rekonstrukcí , která se skládala z odbahnění, vyčištění, opravy hráze, a v neposlední řadě zrušení česel, které již pozbyli svou fukčnost a výstavba nové tkzv. Přelivové hrany. Při této akci se pamatovalo i na říčku Smutnou, která po povodních dělala čest svému jménu. Do říčky najeli bagry , odstranily nánosy bahna , písku, větví a samozřejmě i odpadu, který sebou přinesla velká voda. Břehy byli  prořezány , staré a uschlé stromy pokáceny. Řeknu vám pohled na takto zrekultivovanou říčku bych nedaroval, ani svému nejhoršímu nepříteli, ale což , říkal sem si čas vše vyřeší a příroda si poradí. Jistě chápete, že jsem skoro dva roky s prutem k vodě nešel, nebyl také čas, chatička sice vydržela, ale okolí bylo totálně zdevastované, a s úpravou jsem musel počkat až se dokončí opravy hráze a rybníka a do toho všeho zaučovat nového rybářského psa . Ano uhodli jste správně –stala se jím opět dobrmanka se jménem BESSY . Postupem času se vše dostávalo zpět do svých kolejí, ale s tím, že tyto koleje už vedli jinou cestou. Jak se říká vše zlé je pro něco dobré. Nejinak tomu bylo i s říčkou Smutná. Po úprávách a probagrování koryta, se její tok o dost rozšířil, zpomali, a zadržel větší množství vody. Došlo samozřejmě i na zarybnění, za které si místní rybáři zaslouží velkou jedničku, jako v první třídě- přes celou stránku. Byla dosazena obsádka skládající se z druhů, které měli v říčce domov již před povodněmi a tedy nebyla narušena dřívější hierarchie rybího společenství. V dnešní době si již sama říčka Smutná obnovuje svoje zarostlé břehy a začíná se sice ještě vzdáleně ale přeci jen přibližovat k obrazu svému tak jak si jí já a mnozí další rybáři pamatují z dob minulých. Opět se začínají objevovat úlovky krásně obtloustých štik, zavalitých tloušťů , nádherně zlatých línů a co je důležité i nemalé množství okounů, kteří na našich řekách a údolních nádržích  začínají mizet. Dle mého zjištění se zde okoun pravidelně vytírá a s ním i candát, tedy tam kde kdysi býval štičí ráj , možná už za pár let bude ráj okounů a candátů i když vzhledem k stoupající mu zájmu o tento revír se nějakého výrazného přemnožení nebojím.
Tedy na závěr – pokud u vás tento článek alespoň vyvolal brnění v konečcích prstů, zvýšený tlak i rytmus srdce, pak jste se alespoň na chvíli ztotožnily s touto nádhernou jihočeskou říčkou s vše říkajícím názvem SMUTNÁ. Pokud se rozhodnete tuto říčku navštívit, pamatujte na to jaký měla osud a , že se ještě ze všech ran řádně nevzpamatovala.   Tedy přeji všem rybářům- PETRÚV ZDAR.  

Průměrná známka: 1,45

Komentář ke článku (0)