POTKALI SE U KOLÍNA ……………. aneb Labe poprvé ………..
Pane Pane přijeďte na ryby, - takhle nějak mě od začátku roku bombardoval telefonáty můj kamarád ve zbroji rybářské Karel Stehlík z Čáslavi. Bohužel pracovní vytíženost mé osoby a mého dalšího rybářského kamaráda Dušana nás donutily odsunout tuto nabídku až do půlky září.
Na začátku jsem ještě zapomněl předeslat jednu pravdu – a to , že jedeme na Labe POPRVÉ V ŽIVOTĚ….
Možná to bude pro někoho šok, ale asi mluvím za dost rybářů, kteří si buď plánovali, plánují nebo budou plánovat výpravu na Labe, ALE ??!!! Je jednoduché naházet věci do auta, koupit krmení a doplňky a vyrazit, avšak velký rozdíl mezi tím pokud vím kam jedu a pokud nevím do čeho jedu, tedy každý z nás si jistě předem rozmyslí jak a kolik času a peněz bude investovat do týdny připravované výpravy, která ho stojí nejen finanční, ale také lidské oběti ( manželka, děti, pes , ….. tchýně ) a poté se stalo, že přijede na místo o kterém buď slyšel, nebo mu ho známý rybář poradil, nebo si ho sám takříkajíc vydupal z mapy a vycucal z prstu – a tam ho potká velmi nemilé překvapení v podobě nepřístupnosti místa, prudkého vzedmutí hladiny , hodinu co hodinu projíždějící nákladní lodi, či návštěva RS a pokutě za odstavené auto o rozloženém bivaku ani nemluvě.
Toto vše se nám podařilo eliminovat díky našemu čáslavskému parťákovi .
Uhodil den D a my vyrážíme směr Kolín. O tom , že do auta by se nevešla už ani krabička cigaret navíc asi nemusím nikoho přesvědčovat.Všichni to znáte ,jak je obtížné poskládat věci při odjezdu na výpravu a ještě obtížnější ,když se z ní vracíte. Místo jsme měli od Karla již prozkoumané přes satelitní mapy a tedy jsme zhruba věděli ,která přístupová cesta bude nejlepší. První negativní zkušenost jsme zažili už v centru Kolína a bohužel byl na vině lidský faktor. Jedno špatné odbočení a dlouhé prošení projíždějících aut o možnost zpětného odbočení a zařazení se do správného směru. Vše dobře dopadlo a již uháníme směr Labe. Karel je již na místě a zakrmuje střídmě naše budoucí lovné místo. Na tuto výpravu jsem se rozhodli vyzkoušet Játra Extra 30% od fa. Chytil, na které se dostavovaly úspěchy v průběhu celého léta. Navigování dopadlo úspěšně a stejně tak výběr místa. Už při projíždění kolem Labe jsme byli uchváceni nejen krásou okolních slepých ramen, neprostupné vegetace, ale i poměrně hojného počtu rybářů ,ať již sedících na vyšlapaných flekách kolem vody , nebo potkávajících je na dvoustopých vozidlech přímo v našich kolejích. Ale což , říkali jme si , řeka je zde široká a dlouhá - místa dost pro všechny.
Karel nás uvítal slovy – dva promarněné záběry a přivezli jste rum ?? Po vydatném loknutí nás seznámil zhruba s profilem dna a místech ,kde bylo zakrmeno. Po nahození kaprových prutů a rozbalení ostatních věcí jsme začali špekulovat zda má ještě cenu v tomto období pokusit se o nějakého Labského fousáče. Nutno dodat, že přijet o necelý měsíc dříve bylo by nám dopřáno s požehnání m ČRS lovit tyto predátory 24 hodin denně. Důvody k tomuto kroku ale nejsou vedeny k oblažení sumcařské obce rybářské, ale zcela pragmaticky k odlovení přemnožených exemplářů, kteří plundrují skoro celý tok řeky Labe. Nechci tímto sahat do svědomí našim činovníkům, ale je jasné, že s nočním rybolovem na určený druh ryby vyvstanou následné další vedlejší činnosti už méně příjemné pro danou rybí obsádku. Mám tím na mysli rybáře, kteří spojí odlov sumce s odlovem kaprů a candátů za účelem přemístění do jiného revíru, který jim za to samozřejmě nepoděkuje slovy, ale finanční odměnou.
Rozhodli jsme se, že alespoň dva pruty nastražíme na sumce a zbytek budeme věnovat našim šupinatým kamarádům kaprům. Na dva pruty jsme umístili výše uvedené boilís a na další dva halibut pelety. Na tuto výpravu jsme byli nuceni zavrhnout použití naší laminátové loďky a vzít vyvětrat nafukovací fisch-hunter. V tomto bodě bych uvedl na zřetel, že ač já ani kamarád nejme muší váhy, tak proti Karlíkovi jsme páratka. Mé obavy , když nastupoval do lodi,se ale ukázaly jako neopodstatněné. Ponor se sice trochu zvýšil, ale vše vydrželo nápor dvou rybářů , tedy kromě vesla, to se ukázalo více zchátralé než naše tělesné schránky a odporoučelo se do hlubin Labe – tedy jen jeho dolní část. Sice nám tím vznikl malý problém, který však byl záhy vyřešen. Díky nepozornosti nebo možná i liknavosti některého z rybářů, kteří toto místo navštívili před námi a to tím, že při našem úklidu okolního břehu bylo nalezeno a posbíráno kromě pytle odpadků také utrhnutá zástěrka z auta. Tato nám perfektně posloužila jako náhrada za utrženou část vesla.
Počasí nám díky pozdnímu babímu létu přálo a my se těšili na nastávající večer a s tím i příchod nějakého záběru. Přišel …. ale člen rybářské stráže, ne že bychom měli špatné svědomí, ale znáte ten pocit, když se odnikud vynoří RS , auto máte zaparkované na dohled, rozložený bivak , deštníkový přístřešek , spousty věcí rozmístěných na břehu atd.. Tato kontrola však proběhla v přátelském duchu, možná i proto, že jsme měli vše v pořádku ,co se týká dokladů, ale i nasbíraný odpadkový pytel u auta také udělal své.
Zpět k rybaření. Do večera již kromě porybného nepřišlo nic. Ač ještě před pár týdny trval rybolov 24 hodin, s koncem prázdnin a nástupem dětí do školních lavic se i naše rybaření vrátilo na pouhých 16. Pro někoho dost,pro někoho málo.
Ranní nahození přineslo své ovoce již krátce po 6.hodině , krátký pípanec, Karlův rychlý přískok a první labák na podložce . Krásně stavěný 8 kilový lysák byl nádherným otevřením dne . Bohužel i tím posledním, což jsme samozřejmě v té době zdaleka netušili, ale nepředbíhat. Tímto nabuzení, se nám krásně vstávalo do nového dne .Po ranním kafíčku jsem zavezli dva zbylé pruty na sumce a umístili je zhruba do 1/3 řeky na trhací bojku. Jako nástrahu jsme zvolili cca 30 cm cejna . Bohužel jsme s sebou nepřivezli ani jeden z nás rolničky a tak jsme museli využít své vynalézavosti. Ještě že kamarád Dušan při jízdě nezapomněl koupit občerstvovací plechovkové pivo, s % pro sebe a nealko pro mě – jako řidiče. Prázdné plechovky a hrst kamínků s přehledem splnily funkci hlásiče a ihned byly umístěné na špičky prutů. Dokrmili jsme lehce místa a s očekáváním dalších záběrů se pustili do debaty, na který prut přijde příští jízda.
Záběry však nepřicházely, ani dopoledne, ani odpoledne ba ani večer. Co děláme špatně ?? ptali jsme se sami sebe – máme zvýšit krmné dávky , nebo naopak ?? V tomto však ani baba neporadí, tak Karel s Dušanem šli osondovat ,jak že jsou na tom okolní party. Po jejich návratu bylo vše jasné . Sedí tu už od minulého týdne, mají chyceny dva kapry 75+ a 69+ a krmí řepkou a kukuřicí a fest – to bylo sdělení kamarádů – tím se dalo ledacos vysvětlit, neboť i díky suchému a poměrně pěknému počasí kapři dosud nepřešli na tkzv .. zvýšenou podzimní žrací rychlost, ale stále vyčkávali na tu pravou chvíli. Tedy za tohoto stavu věcí nebylo asi to pravé ořechové házet do vody kila a kila návnady, ale vnadit s rozmyslem a cíleně. Pokud na 10 kilometrovém úseku migrují ryby sem a tam a sedí zde parta po 500 metrech ,sami si jistě dokážete spočítat ,co do vody padne krmení.
Zkusili jsme rozkrmit další místo u druhého břehu těsně před leknínovým polem, ale prozatím jsme tam pruty nenahazovali, ale snažili jsme se rozhýbat špičky na našich feederových prutech.
Ač jsme z počátku nechtěli věřit Karlovi, že v tomto úseku řeky se už díky sumcům nenacházejí ryby o rozměrech menší jak 40 cm , úlovky na feeder to do písmenka potvrzovaly. Chytali jsme nádherné cejny, plotice, i karas o rozměrech kapra střední třídy se na nás připlaval podívat. Den uběhl jako voda v řece. Na večír jsme se rozhodli vyzkoušet nové místo a vyvezli jsme na něj zbytek prutů.
Až na druhý den po ranním zavezení nesměle zapípal hlásič, ale jízda se nekonala a po záseku ryby spadla.Nevíme jestli vinu nese odpadávací zátěž, nebo háček bez protihrou, ale tímto způsobem jsme z tohoto místa přišli ještě o další tři ryby. Nakonec záběry ustaly i z tohoto nadějného místa.
Přes den jsme se opět věnovali lovu feederem a někteří i pracovním povinnostem . Ptáte se jakým ?? Nebyl by to Karel, kdyby opět nepřišel s nějakým nápadem týkajícím se ryb a rybaření. V jeho bivaku bylo před námi ukryto vše, co potřebujete k mobilnímu odlévání olov. V praxi mi ukázal jak dokázat odlít kvalitní olovo ať už pro kaprařinu, či jinou techniku rybolovu. Říkám mi, protože Dušana do této činnosti zapojil i prakticky a během hodiny dokázali odlít na přenosném vařiči na 100 kusů 90g olov ve špičkové kvalitě.
K večeru nás navštívil rybář, který chytal cca 600m nad námi. Sdělil nám, že už je tu 5 dní a zatím se mu nepodařilo krom několika cejnů udělat pořádný kaprový záběr. Nutno dodat, že vzhledem k jeho mírně řečeno vrávoravému kroku jsme se ani moc nedivili. S odchodem unaveného rybáře a příchodem tmy jsme náhle uslyšeli rachtání kamínků v jednom našem plechovkovém signalizátoru. Opět následoval Karlův rychlý pohyb , prudký dvoj-zásek a výkřik JE TAM ! S očekáváním jsme čekali co že si trouflo na 30 centimetrového cejna. Po chvilce zdolávání se objevila fousatá papule prošpikovaná háčky. Sumík 88 cm nás sice jako záběr velmi potěšil, ale co se týče rozměrů již méně.
,,Přijde další „ zahlásil Karel . Ihned nastražil dalšího cejna a spolu s Dušanem vy jeli zavézt na původní místo. Netrvalo ani dvě pivka a hlásič se ozval znovu. Tentokrát jsem byl rychlejší . Přiskočil jsem k prutu, který se už už vyvracel z úchytu a prudce zasekl. Chvilkové nadšení ze záběru vystřídalo kruté zjištění – netrefil, netrefil. Ten večer jsme již nevyváželi a rozebírali strategii na další, poslední den lovu.
Ráno jsme se rozhodli ukončit marný lov kaprů a pokusit se o nějakého dalšího dravce, kterými jak známo Labe oplývá. Dušan věren živočišné nástraze, nastražil na jeden prut balík rousnic a umístil na hranu koryta nedaleko břehu. Druhý prut okoval kvalitním jedno-háčkem , na který nastražil rybku. Další pruty jsme se rozhodli umístit na bójky.
Záběru jsme se dočkali opět ve večerních hodinách, ale zásek opět vyzněl do prázdna.
Druhý den se nikomu z nás nechtělo vstávat, protože nás čekalo balení a rozloučení s nádhernou řekou. Kdo z vás navštívil Labe mi jistě dá za pravdu. A to jsem se ještě nezmínil o panenských místech ve slepých ramenech. Jak jsem se dozvěděl, byla vytvořena vlastně uměle, aby se narovnal tok řeky a při velké vodě se Labe mělo kam rozlít.
Na závěr bych chtěl podotknout, že tento článek v žádném případě nechtěl nikoho od návštěvy Labe odradit, ani nabudit, ale ukázat, že všude je chleba o dvou kůrkách a rybaření je o možnostech každého z nás vybrat si a uskutečnit ten svůj rybářský sen. Ten náš se touto výpravou splnil a tedy Labe na shledanou příště.
MAFI
Průměrná známka: 1,20
Komentář ke článku
Ekonomický rybáři - aneb Hvězdné Prachy.
Sportovní rybáři jsou důležitým ekonomickým faktorem :
V široké veřejnosti převládá o sportovních rybářích názor, že se jedná o skupinu snad ani ne podivínů, ale o lidi, kteří májí svůj vyhraněný zájem , který nikomu neškodí. Pro společnost nejsou ani přínosem, ani zátěží. Tento veskrze mylný názor nejlépe vyvrátí několik ekonomických zjištění. Jeden renomovaný časopis pro sportovní rybáře k tomuto tématu uvádí výsledky několika ekonomických šetření ASA ( American Sport-fishing ,Association ). Uvedená asociace předkládá skutečnosti, které asi nepřekvapí, mohou být , ale důvodem pro zamyšlení , mnohým věci neznalým ekonomům a podnikatelům. Jak uývádí materiál žije v USA ( cca 300 mil obyvatel) zhruba 40 milionů sportovních rybářů,kteří generují ročně nákupem potřeb pro výkon svého koníčka obrat ve výši okolo 45 miliard USD. K tomu se musí přidat další výnosy, které přinášejí národnímu hospodářství , například specializované cestovní kanceláře a jiná zařízení, zaměřená na služby sportovním rybářům. Nelze ani opomenout náklady spojené spojené pro rybáře vzniklé cestováním za koníčkem. Když se tyto a další částky připočítají k výše uvedené sumě , dostanem se ke skoro neuvěřitelné částce 125 miliard USD.
Dalším důležitým ekonomickým faktorem je zaměstnanost, kterou zajištují podniky a průmysl pracující pro sportovní rybáře. V současné době pracuje v USA v těchto odvětvích více než milion lidí, kteří odvádějí státu formou daní okolo 16,4 miliard USD.
Neškodí také porovnat oblíbenost sportovního rybářství v této zemi s jinými populárními sporty. Jak ukazuje průzkum , rybaří tam více lidí (40 mil. ), než se věnuje golfu (24,2 mil.),nebo tenisu (10,4mil.).
A názorný příklad , kolik američany jejich vášeň stojí. Kdyby se dolarové bankovky , které rybáři zaplatí , položily jedna vedle druhé, byla by to devětkrát vzdálenost mezi zemí a Měsícem a zpět . Skutečně " hvězdné prachy ".
Snad někoho napadne - co je nám po nich , máme svých starostí více než dost. Kdepak. Musíme si uvědomit, že ačkoliv u nás žije jen o něco více než 10 mil. obyvatel máme u nás přes 340 000 sportovních rybářů a přínos z nich pro stát bude zřejmě v příslušném poměru k počtu obyvatel úměrný výše uvedeným údajům. Mnozí naši rybáři totiž nejsou žádní troškaři, pokud jde o jejich rybářskou výbavu a výdaje spojené s výkonem rybářského práva . Zřejmě žádné jiné občanské sdružení nemá pro stát podobný ekonomický dopad. snad s ohledem na danou skutečnost bude možné řešit i pro nás palčivé problémy, například otázku regulace stavu kormoránu.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tento článek mě velice zaujal a rozhodl jsem se o něj s vámi podělit, vyšel v říjnovém časopise Rybářství.
I když s autorem v posledních slovech nesouhlasím, neboť dle mého ochrana či odstřel kormoránu podléhá lidem, kteří se tímto zabývají celý život, nicméně mě přivedl k myšlence, že ač rybářský národ je velmi nesourodé sdružení, přeci jen sdružení je a jeho síla - ať už v prosazování svých návrhů nebo požadavků je neodiskutovatelná. Možná přijde doba , kdy s tímto sdružením bude muset počítat při volebních kampaních nejedna politická strana.
Petrův Zdar.
Průměrná známka: 2,11
Komentář ke článku
Bude tomu již neskutečných 9 let, co jsem se s manželkou rozhodli pořídit si nějakou takovou menší víkendovou chatičku. Oba jsme vyrůstali v rodinném domku se zahrádkou a tedy bylo naším přáním pořídit něco , kde by se tato naše rýpací záliba stala opět skutečností. Náš společný požadavek byla lokalita , přesněji Jižní Čechy, pro manželku coby účetní byl požadavek na klidné místo s možností houbaření nekompromisní. Mě samozřejmě napadla otázka – bude tam kde chodit na ryby a naší dobrmance –tehdy ještě Ambře to si myslím bylo šuma- fuk.? Dříve jsem byl zvyklí na větší a velké vodní plochy, to jen pro upřesnění toho co následuje.
Po několika neůspěšných návštěvách různých objektů jsem již ani nedoufali , že se něco vhodného pro nás najde.Buď to bylo daleko od vody, nebo lesa, nebo zas až moc blízko lidí. Jako jeden z posledních pokusů jsem si vybrali nemovitost asi kilometr od obce Sepekov. Dřevěná chatička na návrší v úrovni hráze přilehlého rybníka měla svůj kouzelný náboj hned od počátku. Pár sousedních chat kolem, ale v dostatečném odstupu, aby si člověk mohl povídat a při tom to neslyšela celá vesnice, prostě paráda. Manželce se to moc líbilo a rozhodně prohlásila, že to je ono ! Můj zájem byl velice ochablý po zjištění, že cca 30 ha rybník začínající 30 metrů od chaty je soukromý a chovný. Pak jsem si uvědomil, že musí mít nějaký odtok, a začal pátrat, kde že by to asi mohlo být. Tenkrát ještě byla kolem celé hráze neproniknutelná džungle roští a nebylo snadné se něčeho dopátrat. Posléze, když jsem zjistil o jaký revír, že se to jedná jsem opět moc nadšen nebyl. Nic neříkající mimopstruhový revír Smutná s délkou 15 km a objemem 5 ha . Ale tehdy jsem se rozpomněl, když nás táta brával sebou na ryby na říčku Skalici a Lomnici, jednalo se sice o říčky v pravém slova smyslu, ale i tam jsem objevily spousty hlubokých lagun a výskytem snad všech druhů ryb, které jsem v té době znal.
Po informaci od teď již bývalých majitelů, že sice nějaký ten rybář párkrát za čas projde kolem , ale jestli a jaké chytá ryby, že nevědí jsem se rozhodl řádně prozkoumat tento teď již můj revír.Po projití mého asi kilometrového nejbližšího úseku jsem našel pár velmi zajímavých míst, ale jedno tutové. Nádherná laguna o rozměrech hřiště na malou kopanou .Jak jsem již předeslal nejmenší vody na které jsem kdy chytal, byla výše zmiňovaná Lomnice a Skalice, ale tomu již bylo drahně let. Tedy jsem vyprášil ze všech aktivních mozkových závitů jak a na co jsme v té době chytali.
Dlouhé pruty nepřicházely v úvahu, neboť břehy byly obrostlé opravdu dokonale. Pořídil jsem si proto dva 270 cm dlouhé dvoudílné pruty s gramáží 40-80g od fa. Albastar, od táty vyfasoval před špičkové policajty, které už se v mé výbavě nenacházeli a vyrazil na šupinaté kamarády. Nutno dodat, že jsem přemýšlel i o fedeerech, ale jak už jsem se zmínil, museli by mít tak do 3 metrů a ty moje měly 12ft a 13ft a to nepřicházelo v úvahu. Po pár prvních sporadických vycházkách k vodě ( moc jich nebylo, jelikož má drahá polovička si začla vymýšlet různé úpravy a vylepšení našeho nového přechodného bydliště a nutno dodat, že jich nebylo málo a odpovědět jí formou známého vtipu „ Tak to udělej , kdo ti v tom brání „ není můj styl ) a zastavení pár rybářů, ze kterých jsem se snažil vytáhnou na co chytají, kde a jaké jsou tu největší ryby , jsem zhruba zjistil obsádku mého úseku říčky Smutná.
Je třeba říct, že Smutná nebyl v tu chvíli příhodný název, neboť to co jsem zjistil mě katapultovalo k zvýšenému úsilí ve zvelebování naší chatičky a tím pádem i častějšímu a většímu počtu víkendových návštěv. Samozřejmě, že svůj čas jsem se snažil spravedlivě rozdělit mezi přestavbu chaty a lovem ryb, dovedete si jistě představit, že to bylo dělení vskutku královské, zvlášť pokud se mnou z důvodu pracovních povinností víkend netrávila manželka. Obsádka byla velmi různorodá a dá se říct, že kromě žraloka tam bylo snad úplně všechno. Svou zásluhu na tom měl samozřejmě i rybník , který se nacházel nad chatou a dostal dle svého tvaru přiléhavý název Chobot.
Tedy Chobot byl chovný a jeho násada se skládala převážnou většinou z kaprů, bílé ryby, candátů a z horního přítoku, který je pstruhovým revírem sem občas nějaký ten salmoid také zavítal. Čap z tohoto rybníka pamatoval, ještě doby , kdy byli Hradčany ze dřeva a tak se stávalo, že pří podzimních výlovech a za pomoci alkoholem posilněných rybářů se stalo, že né všechny ryby byli odvezeny do sádek. Postupem času jsem se spřátelil s okolními sousedy a zjistil jaké, že úlovky tu pamatují. Nebyl prý problém chytil dvacet štik za den či pět, šest kapříků v tržní váze. Moje úlovky se skládaly z poměrně širokého sortimentu, ať už nádherně placatí kapři, loupeživý okouni, slizcí hadi, stříbřité plotice a tloušti či nádherně vybarvení líni. Takto vypadal každý můj víkendový pobyt . Ale jak se říká nic netrvá věčně.
Všichni si velmi dobře pamatujete na pozdní léto roku 2002, kdy naší krásnou republiku zasáhla takzvaná stoletá voda. A bohužel nevyhnula se ani této nádherné říčce na jihu Čech, mé chatičce a bohužel ani naší dobrmance Ambře, která již honí slepice v jiném životě . Tedy ona by se asi vyhnula, ale znáte to neštěstí nechodí po horách , ale po lidech. Jak jsem již předeslal, přepadová hráz rybníku byla velmi stará a česla se ucpala připlavanými větvemi trávou a vším co sebou posbírala teď už pořádná řeka na cestě od svých pramenů. Na druhé straně hráze stál bývalý mlýn a trvalý příbytek mého souseda, který tam měl umístěnu malou vodní elektrárnu a z bývalého náhonu odtok zpět do řeky. Kvůli ucpaným česlům začala neuvěřitelně rychle stoupat voda v rybníce a po informaci, že se někde nad ním protrhl další rybní a tedy hrozilo přelití a možné protržení hráze rybníka Chobot právě v místě , kde měl soused již zmiňovaný náhon na elektrárnu , tehdy bylo rozhodnuto z vyšších míst uměle probagrovat hráz rybníka a umožnit tak bezpečný odtok vody. Štěstí v neštěstí bylo, že má chatička byla umístěn nad hladinou vody a tedy ač zpustošila pozemek kolem , sebrala cca 50m měsíc starého plotu a odnesla sebou většinu stromů a porostu z hráze rybníka, chatička jako taková vydržela a krom poškozené střechy od padajícího stromu neutrpěla žádné větší škody. Jak dopadl rybník a samotná říčka vám asi nemusím sáhodlouze vysvětlovat, kdo něco podobného zažil jistě mi dá za pravdu když prohlásím – Nikdy více ! Ale řeči se vedou a řeka teče dál. Na řadu přišla otázka „ Co s tím bude dále „
Kupodivu se věci již další rok započaly hýbat tím správným směrem. Bylo rozhodnuto, že rybník projde komletní rekonstrukcí , která se skládala z odbahnění, vyčištění, opravy hráze, a v neposlední řadě zrušení česel, které již pozbyli svou fukčnost a výstavba nové tkzv. Přelivové hrany. Při této akci se pamatovalo i na říčku Smutnou, která po povodních dělala čest svému jménu. Do říčky najeli bagry , odstranily nánosy bahna , písku, větví a samozřejmě i odpadu, který sebou přinesla velká voda. Břehy byli prořezány , staré a uschlé stromy pokáceny. Řeknu vám pohled na takto zrekultivovanou říčku bych nedaroval, ani svému nejhoršímu nepříteli, ale což , říkal sem si čas vše vyřeší a příroda si poradí. Jistě chápete, že jsem skoro dva roky s prutem k vodě nešel, nebyl také čas, chatička sice vydržela, ale okolí bylo totálně zdevastované, a s úpravou jsem musel počkat až se dokončí opravy hráze a rybníka a do toho všeho zaučovat nového rybářského psa . Ano uhodli jste správně –stala se jím opět dobrmanka se jménem BESSY . Postupem času se vše dostávalo zpět do svých kolejí, ale s tím, že tyto koleje už vedli jinou cestou. Jak se říká vše zlé je pro něco dobré. Nejinak tomu bylo i s říčkou Smutná. Po úprávách a probagrování koryta, se její tok o dost rozšířil, zpomali, a zadržel větší množství vody. Došlo samozřejmě i na zarybnění, za které si místní rybáři zaslouží velkou jedničku, jako v první třídě- přes celou stránku. Byla dosazena obsádka skládající se z druhů, které měli v říčce domov již před povodněmi a tedy nebyla narušena dřívější hierarchie rybího společenství. V dnešní době si již sama říčka Smutná obnovuje svoje zarostlé břehy a začíná se sice ještě vzdáleně ale přeci jen přibližovat k obrazu svému tak jak si jí já a mnozí další rybáři pamatují z dob minulých. Opět se začínají objevovat úlovky krásně obtloustých štik, zavalitých tloušťů , nádherně zlatých línů a co je důležité i nemalé množství okounů, kteří na našich řekách a údolních nádržích začínají mizet. Dle mého zjištění se zde okoun pravidelně vytírá a s ním i candát, tedy tam kde kdysi býval štičí ráj , možná už za pár let bude ráj okounů a candátů i když vzhledem k stoupající mu zájmu o tento revír se nějakého výrazného přemnožení nebojím.
Tedy na závěr – pokud u vás tento článek alespoň vyvolal brnění v konečcích prstů, zvýšený tlak i rytmus srdce, pak jste se alespoň na chvíli ztotožnily s touto nádhernou jihočeskou říčkou s vše říkajícím názvem SMUTNÁ. Pokud se rozhodnete tuto říčku navštívit, pamatujte na to jaký měla osud a , že se ještě ze všech ran řádně nevzpamatovala. Tedy přeji všem rybářům- PETRÚV ZDAR.
Průměrná známka: 1,45
Komentář ke článku
Kapří řízek
Vážení rybárští kolegové pokusím se Vám vysvetlit výrobu nástrahy ,která velice dobre funguje na spoustu rybích druhu.Ve své podstate základem nástrahy je klasické rohlíkové boilí,které znáte z rybárských prodejen. Vyrábí se ve spousti ruzných príchutí a barev.Dokonce některí výrobci do krabicek ke kulickám rohlíkového boilie dávají na vylepšení nástrahy malí sácek se smesí, ve které po namočení nastražené boilí obalíte.A tím by se měla zvýšit úcinost .Nevidím v tom,žádný velký učel .
Protože pri nahození do vody se okamžite nabalená směs odplaví.Takže já si myslím,že sáčky s urcitým obsahem slouží pouze k tomu,aby krabičky nevypadali tak prázdné. Nechci se dotknout žádného výrobce, at každý si nabízí své nástrahy jak umí.Již spoustu roku jezdím na Brněnský veletrh rybaření a zajímám se co nového nám nabídnou výrobci krmení a nástrah na přelstení našich šupinatých kamarádu. Je opravdu velká spousta výrobcu rohlíkových nástrah.Nejsou však mezi jednotlivými výrobci rohlíkového boilie skoro,žádné rozdíli.Liší se velikostí ,tvarem,barvou a aromátem,popřípade možná nejaký výrobce do aroma přidá nějaký posilovac.Nepochopím proč nekdo hlásá,že rohlíkové bojlí musí být přesně kulaté. Takový názor jsem četl v jednom rybářském časopise, kde jeden výrobce pěl chválu na své kulicky.Že pokud nejsou kulaté tak na háčku dlouho nevydrží.Klidne je lisujte s rohlíkové placky, jen předtím než začnete vymačkávat kuličky s pečiva tak je napařte a dejte je na chvíli lisovat,treba pod kuchyňské prkénko,které něčím zatížíte .Tím vznikne uprostred placky hodne slisovaná cást.Kulicka se Vám potom rozpadá s obou stran a drží ji střed .Tak se nebojte a vyrobte si pár kulicek,určite lepších než když jsou vyrobeny z rohlíkového testa. Aby jste kulicky meli pekne kulaté tak v dalším příspevku popíši jak si vyrobit přípravek, který by vám vylisoval naráz kuličky z celého rohlíku.
Lze u něj měnit i průměry lisovaných kuliček. Takový přípravek není zas tak složitý na výrobu.Jde jen o princip ,že kulicky se vylisují na jednou z celého napařeného rohlíku a přípravek se nechá uzavřený dokud kulicky neschladnou.Tím docílíte,že kulicky zustanou v kulatém stavu.Kdyby jste prípravek otevreli dríve než kuličky schladnou, tak mají tendenci se otvírat. To je přesne to co se stává v obyčejných kleštích na lisování kulicek s rohlíku. Ted už se vrátím k výrobě kaprích rízku.
POTŘEBNÉ VĚCI K VÝROBE:
pečivo,kuchyňské prkénko,hrnec s vodou,igelitový sáček,klešte na vymačkávání kuliček,jehla,niť,trny,boilisová jehla,sklenice,santalová guma nebo arabská guma nebo želatina.aromáty,mletá krmítková směs nebo pstruhové granule,psí granule,selan-granule na výkrm selat atd…… … .Základní surovinou na výrobu KAPŘÍHO ŘÍZKU použijeme dalamánek, nebo nějaký lepší rohlík.Nejprve pečivo trošiku navlhčíme a vložíme na chvíli do microvlné troůby,kde jej napaříme.Napařené pečivo necháme v sáčku a dáme je na chvíli pod kuchyňské prkýnko lisovat.Prkýnko zatížíme nijakým větším hrncem do,kterého napustíme vodu kvuli zatížení.Asi po čtyřech minutách rohlík vyndáme,měl by být shruba vysoký kolem šesti milimetru. Pomocí kleští vymačkáme potřebné množství kuliček. Nyní máme dvě možnosti, buď kuličky prošijete nití a zavážete je na dvojitý uzel.Nebo se dají koupit v rybářských prodejnách trny,které do kuliček navléknete pomocí boilisové jehly.Pomocí trnu je práce rychlejší a lze za podstatně kratší dobu vyrobit větší množství nástrahy.
ZÁKLADNÍ POSTUP PRO VÝROBU:
Jestli máte již připravené potřebné množství vymačkaných kuliček tak se ve stručnosti pokusím vysvětlit vázání rohlíkových boilie.Jestliže ano,tak jsi připravte klubíčko nítí a navlčete si jehlu.Postupně si propíchněte uprostřed všechny vylisované kuličky a navlíkejte je jako korále.Vlastní vázání kuliček provádějte tak ,že jednu zavážete na uzel a odstřihnete.Další kuličky si posunete na niti o takový kus, až získáte potřebnou délku nítě na zavázání další kuličky.A takto postupujete pořád do kola. Provázané kuličky nechejte důkladně proschnout .Po usušení jsi připravte nějaký vlasec zhruba 0,20 mm a navlečte si jehlu.Jednotlivé kuličky si navlékněte na vlasec jako korále zhruba po 40 kusech.A korále s rohlíkových kuliček zavažte.Navlečení na silon je kvuli tomu,že po obalení směsí a následném uschnutí by nebylo vidět kde je nit na prostrčení háčku,pro nastražování. Tak a máme je připravené na další postup.Co se týče kuliček do ,kterých jste vložili trny pomocí boilisové jehli nechejte je pouze dukladni proschnout.Jak se jsem se již zmiňoval o arabské gumě,a santalové gumě nebo potravinářské želatině,všechny tyto látky se rozmíchávají pomocí vody.Na půl litru vody stačí malá kávová lžička.Aby vznikla potřebná konzistence roztoku . Tyto látky používáme k vytvoření lepivé emulze do ,které přidáte libovolné aroma k nadipování a obalení nástrahy. Kuličky at již máte navázané na silonu ,nebo s trnama vložíte do sklenice a přidáte aromatizovaný lepící roztok.Na 40 kuliček postačí 1 polévková lžíče roztoku ,kterou nalejete do sklenice a přidáte kuličky.Důkladně protřepejte aby lepkavá emulze obalila kuličky.Ve druhé sklenici máte připravené rozemleté pstruhové granule,nebo cokoliv jiného.Co budete chtít mít nanešené na kuličkách ,lze do směsí na obalovaní přidávat buď různé posilovače, moučky,aromáty a další látky ,které vám zatraktivní vaše nástrahy .Třepejte se sklenicí tak dlouho až se kuličky důkladně obalí jako řízek.Obalené kuličky vyndejte a nechte je pozvolně proschnout.Tímto spůsobem lze nabalit NA nástrahy několik vrstev.Kolik to záleží pouze na Vás.Ve vodě se budou pozvolně uvolňovat nanešené vrstvy.To je konec výroby této nástrahy nic na tom není. Uvidíte ,že tato nástraha Vás překvapí svojí účinností.A budete opravdu mile překvapení velkým počtem záběrů.Takto vyrobená nástraha vydrží po nastražení několik hodin na háčku čekat na vaší životní rybu.Postupně měkne a uvolňuje pachy do okolí a tím je po celou dobu nastražení pro ryby atraktivní.Tímto postupem lze obalit pšeničný popcorn,nebo foukanou kukuřici.Lze si takto vylepšit i boilie. Přeji Vám spoustu nádherných vycházek k vodě a velké množství zdolaných ryb.
Petrův zdar - Karel Stehlík- Kapřířízek
Průměrná známka: 1,67
Komentář ke článku
Koncem měsíce září jsme se společně s mým kamarádem Honzou se dohodli, že pojedeme otestovat další soukromou vodu, na které jsme doposud nebyli. Po společné domluvě jsme vybrali soukromý revír Toušeň. Zatelefonoval jsem na číslo, které bylo uveřejněno na internetových stránkách, že zarezervuji místo, na kterém budeme těch pár dní lovit. Po telefonu mi správce sdělil základní informace o daném revíru, a také se mě zeptal, jestli jsme na jejich soukromé vodě někdy byli. Sdělil jsem mu, že ne. On mi doporučil nějaké místo v zátoce. A také, že jsou top místa na ostrově, sice za příplatek, ale že se to vyplatí. Nenechal jsem se přemluvit a zústal jsem u místa, které mě nabídl předtím. V mé hlavě se mi začaly honit myšlenky, co na tomto soukromém akvárku ulovím. Termín naší výpravy jsme stanovili na 22.9 až 26.9. A právě teď začíná ta složitá příprava, co s sebou vzít, aby výprava byla úspěšná. Objednal jsem si boilie od dvou našich předních výrobců. Od pana Kučery čtyři druhy, a od pana Václavíka po jednom druhu. Celkem jsem objednal 9 kg koulí za 2500 Kč. Také jsme namočili partikl kukuřici s řepkou, kterou jsme i decentně povařili. Připravil jsem dalamánkové rohlíkové boilie o průměru 20mm, které jsem obalil krmítkovou směsí a po uschnutí nadipoval ananasem s franktsfurskou klobásou. Kuličky jsem nesvazoval provázkem, ale budu je uprostřed vrtat a nastražovat je stejně jako klasické boilie vlasovou metodou.
Termín jsme měli daný a čas odjezdu jsme si s kamarádem dohodli na 6 hodinu ráno.Večer před odjezdem jsem nemohl usnout, plný očekávání co ta naše výprava přinese, a jaké úlovky nám svatý Petr vydá ze svého vodního království. Naštěstí jsem brzo usnul a bylo tady to očekávané ráno našeho odjezdu. Pomalu jsem si nanosil před dům všechno vybavení, které, jak jsem doufal, na této výpravě budu potřebovat a očekával jsem příjezd kamaráda Honzi. Kamarád přijel načas, vše jsme uložili do škodovky a zbytek do vleku. Můžu vám říct, že jsme měli kompletně plné auto a vlek. A to odjíždíme pouze na čtyřdenní výpravu. Konečně sedíme v přeplněné škodovce a řítíme se směrem na pískovnu Toušeň. Na místo přijíždíme v půl osmé, kupujeme si povolenky a znovu se informujeme o hloubkách a lavicích na našem místě. Dorážíme na místo na, kterém strávíme čtyři dny lovu. Já začínám rozdělávat stojany a kamarád připravuje člun. Stojany mám již rozdělány a pomalu začínám připravovat pruty. .Na dva pruty dám montáž s krmítkem a návazec z pletené šnůry s vlasovým přívěsem, kde nastražím maxi dalamánkové boilie. Na zbylé čtyři pruty navážu klasickou montáž s 80 gramovým olovem a s návazcem z pletené šnůry s nosností na 20 kg. Háčky používám menší s maximální ostrostí. Vždyť háček je hlavní součást montáže k úspěšnému zaseknutí rybího protivníka. Nahodil jsem dva pruty naslepo s krmítkovou směsí a pod háčkem maxi dalamánek. Kamarád hledal u protějšího břehu vhodné místa k lovu. Na mé straně u protějšího břehu mi Honza našel dvě slibné lavice označil je tyčovými bojkami, a u každé prokrmil připraveným boilím a partiklem. Na jedné tyčovce budu zkoušet Václavíka a na té druhé Kučeru. Připravuji si PVA punčochy, do kterých dám patentkové a pstruhové pelety společně s polovičkami boilie. Na jednu montáž nastražuji boilie s příchutí mušle, a na háček připevňuji předem připravený váleček s PVA punčochy. Na druhém prutě budu zkoušet losos-sardinka a také připevním naplněnou PVA punčochu. Honza usedá do člunu, že začneme navážet montáže k bojím a v tom přichází první opravdu razantní záběr. Hlásič kvílí a cívka na navijáku se roztáčí opravdu velkou rychlostí. Beru prut do rukou a decentně zasekávám. Prut se ohýbá do nádherných křivek, ale ryba si stále bere vlasec z navijáku. Utahuji brzdu a daří se mi rybu otočit. Asi po pěti minutách je nádherný šupináč v podběráku. Ukládáme kapra na podložku. Zbavujeme ho háčku, který mu pevně uvíznul v koutku tlamy. Bereme míru a váhu a dělám pár rychlých fotek, abychom kapříka mohli pustit bez újmy zpět do vodního království. Míra našeho prvního kapříka byla 76cm a váha rovných 8kg. Kapřík zabral jen tak, z náhozu na slepo, na maxi dalamánek. Tak a teď se nám už konečně snad povedou v klidu zavézt montáže. U jedné tyčové boje je hloubka 8m a u té druhé necelých 6m, a také tam Honza objevil potopený strom. Montáže mám konečně zavezeny, dopínám vlasce a pouštím hlásiče. A v duchu doufám, že se co nejdříve nějaký ozve. Navážíme i Honzovi pruty se stejnou kombinací boilí k protějšímu břehu, do vzdálenosti zhruba kolem 160m. Konečně se dá říci, že máme chvíli času, tak usedáme do sedaček a rozděláváme si každý jedno zasloužené pivko. Asi po hodině a půl přichází Honzovi na Lososa nádherná první jízda. Hlásič se rozezpíval a ne a ne přestat, z navijáku se stále odmotávají metry vlasce. Honza se snažil co nejrychleji zareagovat na záběr a zapomněl na hrnek s kávou, kterou držel v ruce - div se s ní neopařil. Teď už drží prut ve svých rukou a na druhém konci prutu má protivníka, kterému se z vody ale vůbec nechce. Rozhodl se, že pojede rybu zdolávat z vody. Sedí ve člunu, já mu ještě podávám podběrák a on sám vyráží vstříc dobrodružství. Ze břehu pozoruji, jak spolu zápasí. Chvíli má navrch Honza a chvíli kapr. Asi po 15minutách přetahování je kapřík konečně v podběráku. Jsem zvědavý, co to bude za kapříka. Honza přiráží ke břehu a podává mi podběrák s rybou. Odhaduji jej na osm kilo. Vážíme kapra a ručička se zastavuje na devíti a půl kilech. Sice to není žádný obr, kvůli kterým jsme sem přijeli, ale i takováto ryba potěší.
Pomalu jsme dostavěli náš tábor. Do večera jsme ten den zdolali celkem devět ryb. Z toho čtyři na lososa a další na krmítko s dalamánkovým maxi boiliem.Velikost ryb se pohybovala od 56-84 cm. V deset večer záběry ustaly a až do šesti hodin ráno tam ležely naše montáže bez popotáhnutí. Honzovi montáže odjely, ale mě tam zůstali bez povšimnutí od prvního vyvezení. Všechny montáže jsou nově převezeny a u každé boje prokrmeno sekaným boiliem a partiklem. Přes den dostáváme spoustu záběrů, jak na Honzovi pruty na, kterých nastražuje lososa.Tak i dalamánek s krmítkem nezústává bez povšimnutí.Jen opět moje vyvezené pruty zústávají bez záběru. Ať jsem zkoušel cokoliv, tak kromě jednoho zdolaného šedesáti centimetrového kapříka nic jiného nezabralo. Během nedělního dne jsme zdolali patnáct kapru od 49-81 cm. Nedokázali jsme ulovit rybu nad deset kg. Nepochopil jsem, proč mě na mé straně protějšího břehu ryby odmítají přijímat mnou předkládané nástrahy.
Rozřešení záhady přišlo v pondělí ráno, kdy po protějším břehu začaly jezdit Tatry plné hlíny a kamení. Navezené hromady na břehu v délce asi 500m byly z minulého týdne. Takže jsem se už nedivil, že mi nepřicházeli záběry z míst, kde jsem měl vyvezené mé montáže. Vždyť celý týden tady sypali Tatry kamení. Hluk ze sypajícího se kamení vyžene rybu na 100 %. Jen nepochopím, že správce nás tady nechal lovit ryby. Okamžitě jsem odešel za správcem revíru a sdělil mu, že v tomto rámusu nebudou ryby a ani my. Přece jen jsme zaplatili nějakou tu tisícovku, tak si chceme zachytat v klidu. Dostali jsme nové místo, kousek od správcovy chatky. Do oběda jsme byli přestěhováni, měli jsme nově vytyčená místa, nakrmeno, během dvou hodin po zakrmení nám začaly brát kapři. Ale hlavně nás už nerušil hluk motorů a sypajícího se kamení. Nepochopím, proč nás nechal správce sednout si na místo, kde jezdí auto za autem. Sám je velký rybář a určitě by za zaplacené povolenky také chtěl klid a pohodu u vody. Možná je to tím, že jsme na této vodě poprvé, ale budeme doufat, že se nic takového při naší další návštěvě podruhé nestane.
Na tomto novém místě jsme umístili jednu tyčovou bojku asi 30metru od břehu na lavici, kde byla hloubka 5 metrů a svažovala se do 8 metrů. Masivně jsme zakrmili partyklem a boilím po celé délce lavice, která měla délku necelých 20 metrů. Tady jsme umístili 3 pruty, kde budeme používat krmítko a na háček maxi dalamánkové boilie. Další tři montáže jsme rozvezli do různých vzdáleností 120, 200, 350 metrů.Všude jsme nastražili lososa a do PVA punčochy granule společně s nakrájeným boiliem. Na tomto novém místě jsme během pondělí ulovili spoustu ryb, ale většina záběru nám přicházela od bojky umístěné na lavici vzdálené 30 metru od břehu. I na tomto místě se nám nepovedlo překročit hranici deseti kilogramů. Celkem za pondělí jsme vytáhli 23 ryb, ve velikostech45-81cm. V pondělí večer mi došly v obou hlásičích baterie, tak jsem to vyřešil tak, že do dvou plechovek od piva jsem dal kamínky a posadil je mezi svinger a prut. Ať kapr zabral do jízdy, nebo do padáku, vždy plechovka vypadla a kamínky v plechovce zarachotily a signalizovaly mi záběr.Na tomto místě nám přicházely záběry i přes noc, v pravidelných intervalech. V úterý ráno jsme v půl sedmé jeli k bojím prokrmit, aby měli kapříci co konzumovat. Tentokrát volíme taktiku masivního krmení u boje, kterou máme umístěnu na lavici 30 metru od břehu.Tento den tam budeme umístovat všechny naše montáže. Nastražujeme na tři pruty lososa a na další tři montáže krmítko s dalamánkem. Háček s rohlíkem vždy vmačkáváme do krmítkové směsy. Úterní ráno bylo opravdu jedinečné, nádherný východ slunce, překrásné jízdy od místních kapru. Vynikající snídaně a ještě k tomu všemu jsem načapal kamaráda Honzu, jak klečí u prutu. Ptám se ho, co dělá a on mi povídá, že se modlí, aby se nám podařilo překonat hranici deseti kilogramů.Měl jsem naštěstí v ruce foťák, fotil jsem si východ slunce. Tak jsem toho tichého blázna u těch prutu zvěčnil i pro Vás. Během dopoledne se začalo kazit slunečné počasí a zatáhlo se. V duchu jsme začli doufat, že začne pršet a probudí se žravost u větších kaprů. Asi kolem oběda na nás začali padat provazy deště. Díky změně počasí nám záběry začali chodit stále v kratších intervalech. Sice pršelo jako hrom, ale nám to díky těm nádherným jízdám bylo úplně jedno. Velké množství záběru nám chodila na krmítko s nastraženým dalamánkem. Sem tam se rozjela i montáž s lososem. V šestnáct hodin přišla na Honzův prut opravdu razantní jízda a pípák se rozezvučel souvislým tonem. Honza zasekl, ale ryba si stále brala vlasec z cívky. Po urputném boji jsem Honzovi podebral nádherného lysce. Ručička na váze nám ukázala po odečtení vážícího saku jedenáct kilogramů. Konečně jsme se dostali přes hranici deseti kg. Sice žádný gigant, ale stálo to za to, abychom si nalili panáčka dobré domácí slivovičky. Okamžitě jedeme dokrmit k boji, abychom ryby zastavili na delší dobu. Přehazujeme všechny montáže a čekáme kdy se nám zas nějaký kapřík ozve. V šestnáct čtyřicet pět tu mám na svém prutě nádhernou jízdu.Volám na Honzu ať si toho kapra zasekne. Zvedá prut a s citem zasekává, cívka se stále točí a ryba si bere desítky metrů. Je vidět, že tato ryba je těžší.Vyvíjí souvislí tah a pomalu si jezdí kam chce. Hlavou mlatí do dna a hledá nějakou vázku ve které by se mohla zbavit háčku. Po dvaceti minutovém přetahování se kapr nechal podebrat. Odnáším kapra na podložku a beru jeho míru.Naměřil jsem rovných devadesát centimetru.Ukládám kapra do vážící tašky a ručička se zastavuje na čtrnácti kilogramech. Konečně se nám podařilo ulovit jednoho z těch těžších kaprů. Nafotíme pár fotek a vracíme rybu zpět vodě. Pravidelně dokrmujeme u bojky. Do večera se nám daří ulovit ještě tři kapry nad deset kilogramů. Během úterního dne se nám podařilo ulovit dvacet osm kaprů, od 56-90cm. Všechny větší ryby nám zabraly na maxi dalamánek s příchutí ananas-franktfurtská klobása. Ve středu ráno nám přichází dva menší kapříci na rozloučenou. Nadešel čas našeho odjezdu. Kolem osmé začínáme vše balit a nakládat zpět do auta a vleku. Pár dní lovu nám uteklo jako voda. Zdolali jsme opravdu spoustu ryb. A maxi dalamánky se osvědčili. Také boilie od pana Vaclavíka slušně fungovalo. Již teď se oba těšíme na další výpravu na pískovnu Toušeň. Kdo si chce opravdu zarybařit a povodit si bojovné ryby, tak ať tuto vodu navštíví. Můžeme vřele doporučit.
Petrův zdar - Karel Stehlík - Kapřířízek
Průměrná známka: 1,78
Komentář ke článku
