Pískovna Toušeň - poprvé
25.3.2009 Články od vody, Trvalý odkaz
Koncem měsíce září jsme se společně s mým kamarádem Honzou se dohodli, že pojedeme otestovat další soukromou vodu, na které jsme doposud nebyli. Po společné domluvě jsme vybrali soukromý revír Toušeň. Zatelefonoval jsem na číslo, které bylo uveřejněno na internetových stránkách, že zarezervuji místo, na kterém budeme těch pár dní lovit. Po telefonu mi správce sdělil základní informace o daném revíru, a také se mě zeptal, jestli jsme na jejich soukromé vodě někdy byli. Sdělil jsem mu, že ne. On mi doporučil nějaké místo v zátoce. A také, že jsou top místa na ostrově, sice za příplatek, ale že se to vyplatí. Nenechal jsem se přemluvit a zústal jsem u místa, které mě nabídl předtím. V mé hlavě se mi začaly honit myšlenky, co na tomto soukromém akvárku ulovím. Termín naší výpravy jsme stanovili na 22.9 až 26.9. A právě teď začíná ta složitá příprava, co s sebou vzít, aby výprava byla úspěšná. Objednal jsem si boilie od dvou našich předních výrobců. Od pana Kučery čtyři druhy, a od pana Václavíka po jednom druhu. Celkem jsem objednal 9 kg koulí za 2500 Kč. Také jsme namočili partikl kukuřici s řepkou, kterou jsme i decentně povařili. Připravil jsem dalamánkové rohlíkové boilie o průměru 20mm, které jsem obalil krmítkovou směsí a po uschnutí nadipoval ananasem s franktsfurskou klobásou. Kuličky jsem nesvazoval provázkem, ale budu je uprostřed vrtat a nastražovat je stejně jako klasické boilie vlasovou metodou.
Termín jsme měli daný a čas odjezdu jsme si s kamarádem dohodli na 6 hodinu ráno.Večer před odjezdem jsem nemohl usnout, plný očekávání co ta naše výprava přinese, a jaké úlovky nám svatý Petr vydá ze svého vodního království. Naštěstí jsem brzo usnul a bylo tady to očekávané ráno našeho odjezdu. Pomalu jsem si nanosil před dům všechno vybavení, které, jak jsem doufal, na této výpravě budu potřebovat a očekával jsem příjezd kamaráda Honzi. Kamarád přijel načas, vše jsme uložili do škodovky a zbytek do vleku. Můžu vám říct, že jsme měli kompletně plné auto a vlek. A to odjíždíme pouze na čtyřdenní výpravu. Konečně sedíme v přeplněné škodovce a řítíme se směrem na pískovnu Toušeň. Na místo přijíždíme v půl osmé, kupujeme si povolenky a znovu se informujeme o hloubkách a lavicích na našem místě. Dorážíme na místo na, kterém strávíme čtyři dny lovu. Já začínám rozdělávat stojany a kamarád připravuje člun. Stojany mám již rozdělány a pomalu začínám připravovat pruty. .Na dva pruty dám montáž s krmítkem a návazec z pletené šnůry s vlasovým přívěsem, kde nastražím maxi dalamánkové boilie. Na zbylé čtyři pruty navážu klasickou montáž s 80 gramovým olovem a s návazcem z pletené šnůry s nosností na 20 kg. Háčky používám menší s maximální ostrostí. Vždyť háček je hlavní součást montáže k úspěšnému zaseknutí rybího protivníka. Nahodil jsem dva pruty naslepo s krmítkovou směsí a pod háčkem maxi dalamánek. Kamarád hledal u protějšího břehu vhodné místa k lovu. Na mé straně u protějšího břehu mi Honza našel dvě slibné lavice označil je tyčovými bojkami, a u každé prokrmil připraveným boilím a partiklem. Na jedné tyčovce budu zkoušet Václavíka a na té druhé Kučeru. Připravuji si PVA punčochy, do kterých dám patentkové a pstruhové pelety společně s polovičkami boilie. Na jednu montáž nastražuji boilie s příchutí mušle, a na háček připevňuji předem připravený váleček s PVA punčochy. Na druhém prutě budu zkoušet losos-sardinka a také připevním naplněnou PVA punčochu. Honza usedá do člunu, že začneme navážet montáže k bojím a v tom přichází první opravdu razantní záběr. Hlásič kvílí a cívka na navijáku se roztáčí opravdu velkou rychlostí. Beru prut do rukou a decentně zasekávám. Prut se ohýbá do nádherných křivek, ale ryba si stále bere vlasec z navijáku. Utahuji brzdu a daří se mi rybu otočit. Asi po pěti minutách je nádherný šupináč v podběráku. Ukládáme kapra na podložku. Zbavujeme ho háčku, který mu pevně uvíznul v koutku tlamy. Bereme míru a váhu a dělám pár rychlých fotek, abychom kapříka mohli pustit bez újmy zpět do vodního království. Míra našeho prvního kapříka byla 76cm a váha rovných 8kg. Kapřík zabral jen tak, z náhozu na slepo, na maxi dalamánek. Tak a teď se nám už konečně snad povedou v klidu zavézt montáže. U jedné tyčové boje je hloubka 8m a u té druhé necelých 6m, a také tam Honza objevil potopený strom. Montáže mám konečně zavezeny, dopínám vlasce a pouštím hlásiče. A v duchu doufám, že se co nejdříve nějaký ozve. Navážíme i Honzovi pruty se stejnou kombinací boilí k protějšímu břehu, do vzdálenosti zhruba kolem 160m. Konečně se dá říci, že máme chvíli času, tak usedáme do sedaček a rozděláváme si každý jedno zasloužené pivko. Asi po hodině a půl přichází Honzovi na Lososa nádherná první jízda. Hlásič se rozezpíval a ne a ne přestat, z navijáku se stále odmotávají metry vlasce. Honza se snažil co nejrychleji zareagovat na záběr a zapomněl na hrnek s kávou, kterou držel v ruce - div se s ní neopařil. Teď už drží prut ve svých rukou a na druhém konci prutu má protivníka, kterému se z vody ale vůbec nechce. Rozhodl se, že pojede rybu zdolávat z vody. Sedí ve člunu, já mu ještě podávám podběrák a on sám vyráží vstříc dobrodružství. Ze břehu pozoruji, jak spolu zápasí. Chvíli má navrch Honza a chvíli kapr. Asi po 15minutách přetahování je kapřík konečně v podběráku. Jsem zvědavý, co to bude za kapříka. Honza přiráží ke břehu a podává mi podběrák s rybou. Odhaduji jej na osm kilo. Vážíme kapra a ručička se zastavuje na devíti a půl kilech. Sice to není žádný obr, kvůli kterým jsme sem přijeli, ale i takováto ryba potěší.
Pomalu jsme dostavěli náš tábor. Do večera jsme ten den zdolali celkem devět ryb. Z toho čtyři na lososa a další na krmítko s dalamánkovým maxi boiliem.Velikost ryb se pohybovala od 56-84 cm. V deset večer záběry ustaly a až do šesti hodin ráno tam ležely naše montáže bez popotáhnutí. Honzovi montáže odjely, ale mě tam zůstali bez povšimnutí od prvního vyvezení. Všechny montáže jsou nově převezeny a u každé boje prokrmeno sekaným boiliem a partiklem. Přes den dostáváme spoustu záběrů, jak na Honzovi pruty na, kterých nastražuje lososa.Tak i dalamánek s krmítkem nezústává bez povšimnutí.Jen opět moje vyvezené pruty zústávají bez záběru. Ať jsem zkoušel cokoliv, tak kromě jednoho zdolaného šedesáti centimetrového kapříka nic jiného nezabralo. Během nedělního dne jsme zdolali patnáct kapru od 49-81 cm. Nedokázali jsme ulovit rybu nad deset kg. Nepochopil jsem, proč mě na mé straně protějšího břehu ryby odmítají přijímat mnou předkládané nástrahy.
Rozřešení záhady přišlo v pondělí ráno, kdy po protějším břehu začaly jezdit Tatry plné hlíny a kamení. Navezené hromady na břehu v délce asi 500m byly z minulého týdne. Takže jsem se už nedivil, že mi nepřicházeli záběry z míst, kde jsem měl vyvezené mé montáže. Vždyť celý týden tady sypali Tatry kamení. Hluk ze sypajícího se kamení vyžene rybu na 100 %. Jen nepochopím, že správce nás tady nechal lovit ryby. Okamžitě jsem odešel za správcem revíru a sdělil mu, že v tomto rámusu nebudou ryby a ani my. Přece jen jsme zaplatili nějakou tu tisícovku, tak si chceme zachytat v klidu. Dostali jsme nové místo, kousek od správcovy chatky. Do oběda jsme byli přestěhováni, měli jsme nově vytyčená místa, nakrmeno, během dvou hodin po zakrmení nám začaly brát kapři. Ale hlavně nás už nerušil hluk motorů a sypajícího se kamení. Nepochopím, proč nás nechal správce sednout si na místo, kde jezdí auto za autem. Sám je velký rybář a určitě by za zaplacené povolenky také chtěl klid a pohodu u vody. Možná je to tím, že jsme na této vodě poprvé, ale budeme doufat, že se nic takového při naší další návštěvě podruhé nestane.
Na tomto novém místě jsme umístili jednu tyčovou bojku asi 30metru od břehu na lavici, kde byla hloubka 5 metrů a svažovala se do 8 metrů. Masivně jsme zakrmili partyklem a boilím po celé délce lavice, která měla délku necelých 20 metrů. Tady jsme umístili 3 pruty, kde budeme používat krmítko a na háček maxi dalamánkové boilie. Další tři montáže jsme rozvezli do různých vzdáleností 120, 200, 350 metrů.Všude jsme nastražili lososa a do PVA punčochy granule společně s nakrájeným boiliem. Na tomto novém místě jsme během pondělí ulovili spoustu ryb, ale většina záběru nám přicházela od bojky umístěné na lavici vzdálené 30 metru od břehu. I na tomto místě se nám nepovedlo překročit hranici deseti kilogramů. Celkem za pondělí jsme vytáhli 23 ryb, ve velikostech45-81cm. V pondělí večer mi došly v obou hlásičích baterie, tak jsem to vyřešil tak, že do dvou plechovek od piva jsem dal kamínky a posadil je mezi svinger a prut. Ať kapr zabral do jízdy, nebo do padáku, vždy plechovka vypadla a kamínky v plechovce zarachotily a signalizovaly mi záběr.Na tomto místě nám přicházely záběry i přes noc, v pravidelných intervalech. V úterý ráno jsme v půl sedmé jeli k bojím prokrmit, aby měli kapříci co konzumovat. Tentokrát volíme taktiku masivního krmení u boje, kterou máme umístěnu na lavici 30 metru od břehu.Tento den tam budeme umístovat všechny naše montáže. Nastražujeme na tři pruty lososa a na další tři montáže krmítko s dalamánkem. Háček s rohlíkem vždy vmačkáváme do krmítkové směsy. Úterní ráno bylo opravdu jedinečné, nádherný východ slunce, překrásné jízdy od místních kapru. Vynikající snídaně a ještě k tomu všemu jsem načapal kamaráda Honzu, jak klečí u prutu. Ptám se ho, co dělá a on mi povídá, že se modlí, aby se nám podařilo překonat hranici deseti kilogramů.Měl jsem naštěstí v ruce foťák, fotil jsem si východ slunce. Tak jsem toho tichého blázna u těch prutu zvěčnil i pro Vás. Během dopoledne se začalo kazit slunečné počasí a zatáhlo se. V duchu jsme začli doufat, že začne pršet a probudí se žravost u větších kaprů. Asi kolem oběda na nás začali padat provazy deště. Díky změně počasí nám záběry začali chodit stále v kratších intervalech. Sice pršelo jako hrom, ale nám to díky těm nádherným jízdám bylo úplně jedno. Velké množství záběru nám chodila na krmítko s nastraženým dalamánkem. Sem tam se rozjela i montáž s lososem. V šestnáct hodin přišla na Honzův prut opravdu razantní jízda a pípák se rozezvučel souvislým tonem. Honza zasekl, ale ryba si stále brala vlasec z cívky. Po urputném boji jsem Honzovi podebral nádherného lysce. Ručička na váze nám ukázala po odečtení vážícího saku jedenáct kilogramů. Konečně jsme se dostali přes hranici deseti kg. Sice žádný gigant, ale stálo to za to, abychom si nalili panáčka dobré domácí slivovičky. Okamžitě jedeme dokrmit k boji, abychom ryby zastavili na delší dobu. Přehazujeme všechny montáže a čekáme kdy se nám zas nějaký kapřík ozve. V šestnáct čtyřicet pět tu mám na svém prutě nádhernou jízdu.Volám na Honzu ať si toho kapra zasekne. Zvedá prut a s citem zasekává, cívka se stále točí a ryba si bere desítky metrů. Je vidět, že tato ryba je těžší.Vyvíjí souvislí tah a pomalu si jezdí kam chce. Hlavou mlatí do dna a hledá nějakou vázku ve které by se mohla zbavit háčku. Po dvaceti minutovém přetahování se kapr nechal podebrat. Odnáším kapra na podložku a beru jeho míru.Naměřil jsem rovných devadesát centimetru.Ukládám kapra do vážící tašky a ručička se zastavuje na čtrnácti kilogramech. Konečně se nám podařilo ulovit jednoho z těch těžších kaprů. Nafotíme pár fotek a vracíme rybu zpět vodě. Pravidelně dokrmujeme u bojky. Do večera se nám daří ulovit ještě tři kapry nad deset kilogramů. Během úterního dne se nám podařilo ulovit dvacet osm kaprů, od 56-90cm. Všechny větší ryby nám zabraly na maxi dalamánek s příchutí ananas-franktfurtská klobása. Ve středu ráno nám přichází dva menší kapříci na rozloučenou. Nadešel čas našeho odjezdu. Kolem osmé začínáme vše balit a nakládat zpět do auta a vleku. Pár dní lovu nám uteklo jako voda. Zdolali jsme opravdu spoustu ryb. A maxi dalamánky se osvědčili. Také boilie od pana Vaclavíka slušně fungovalo. Již teď se oba těšíme na další výpravu na pískovnu Toušeň. Kdo si chce opravdu zarybařit a povodit si bojovné ryby, tak ať tuto vodu navštíví. Můžeme vřele doporučit.
Petrův zdar - Karel Stehlík - Kapřířízek
Průměrná známka: 1,78